Dobrý den, paní učitelko!

Posílám Vám mnoho pozdravů ze Soláně. Nevím, jestli Vám teď není líto, že jsme tak dlouho pryč. Nám to zatím líto není, i když na všechny učitele i na domov vzpomínaáme jen v dobrém.

Když jsme zcela unavení přijeli první večer na Soláň, dobelhali jsme se k chatkám a hádali se o tom, kdo bude mít tu nejlepší. Přišla k nám paní učitelka po rozmluvě s panem správcem, trochu se nám smála a řekla, že budeme v chatkách po pěti, šesti a devíti. To nás pěkně naštvalo, vždyť slibovala, že budeme po čtyřech. Výhodu zase měly holky, dostaly nejlepší chatku s balkónem a to byly jen dvě!! Nás je v chatce devět: Müller, Hlavsa, Suchý, Matula, Vale, Tichý, Dressler, Šlapák a já. Mačkáme se tu jak sardinky. Přitom chaloupka vypadá jak po náletu. Okna se nedají pořádně zavřít, kamna netopí, nemáme lednici a televizi, neteče teplá voda, ale co je hlavní, máme kýbl, hadr a smeták. Náladu nám vylepšila večeře, po které jsme šli unaveni spát. Ráno probudilo jako zázrakem celou chatku do šesti hodin. Snídaně byla dobrá, probuzení sice bez kávy Jacobs, ale ušlo taky. Vypravili jsme se na Tanečnici. Na cestu nám pěkně svítilo sluníčko a příjemný pocit, že se neučíme, nás popoháněl kupředu. Den byl ukončen pobytem v naší barabizně již s televizí, protože vyladit si jí nebylo tak těžké. Jídlo chutnalo opět lépe než ve školní jídelně. Skandál! Ve středu se učilo. Pochopili jsme, že učení vleze všude. Nicméně situace se vylepšila, naše chatka už tolik ve švech nepukala, Müller byl nemocný a odstěhoval se zatím do chatky doktora. Odpoledne jsme mu to docela záviděli, když jsme se z průzkumné výpravy vrátili doslova vykoupáni v bahně. Čtvrtý den mě učení moc nepotěšilo, protože mne bolela hlava jako Tomáše Valce a Aleše Matulu. Po výborném obědě přišel na řadu odpolední fotbal. Bohužel se moc nevydařil, neboť zákrok obránce srazil k zemi Tomáše Pavlíka a ten se skutálel třemi kotouly ze stráně. V pátek ráno nás překvapila sanitka. Odvezla Tomáše Pavlíka, kterého bolela ruka po včerejším letu ze svahu. My ostatní jsme vyrazili na celodenní výlet. Cesta nebyla moc dlouhá, takže do Karolínky jsme se dostali brzo. Jako první jsme navštívili sklárnu, kde byla k vidění spousta krásného skla. Pak jsme popojeli autobusem do Velkých Karlovic. "Konečně civilizace!!" Zajásala třída sborově a rozutekla se po obchodech bez vysokohorské přirážky. Někteří telefonovali domů, aby vylíčili své zážitky. Nikdo však neobětoval víc než dvacet korun. Po návratu na Soláň nás již čekal Tomáš Pavlík s rukou v sádře. Mně taky nebylo nejlíp. V sobotu dopoledne se hrál nohejbalový turnaj. Bohužel mi bylo ještě hůř, a tak jsem se nuceně přistěhoval k doktorovi, kde jsem právě vystřídal Müllera.

Mám teď aspoň dost času napsat vám tento dopis. Doufám, že budu brzy zdráv a pojedu s ostatními do skanzenu v Rožnově. Nashledanou za týden.

Zdraví Vás

Ondřej Hálek